Únor 2012

Je jaro!

21. února 2012 v 17:50 | Pradlenka |  Postřehy ze života


Tuhle písničku jsem sem prostě musela dát.. V poslední době mi hraje pořád a pořád dokola.. :)

Za chvíli už bude březen.. to je prostě neuvěřitelné! Bude jaro! Dnes bylo celkem teplo a ráno po 6 hodině jsem slyšela ptáky jak si vesele zpívají.. :D Šíleně to letí a já už započala letní semestr na své skvělé vysoké škole.. (není možné) Tak at je alespoň o polovinu úspěšnější než ten zimní.. A nebo nééé.. o 100% lepší! Nač troškařit. :D


Všechno chce svůj čas, věřte mi..

10. února 2012 v 10:46 | Pradlenka |  Postřehy ze života
Je tak strašně zvláštní číst si historii z ICQ.. staré zprávy v mobilu. Všímat si věcí, které jsem v tu dobu nevnímala. Teď už je vše jinak.. Všechno.. a já doufám, že se to už nikdy nezmění.. Že budeme už jen spolu. Prožila jsem si své, své špatné hrozné drtivé chvíle.. Ať už nás čekají jen ty lepší..



Vemte poníka a jděte na procházku zasněženým lesem

9. února 2012 v 21:16 | Pradlenka |  Postřehy ze života
Víte, co opravdu nechápu.. Když v televizi v zimě od silničářů znějí poznámky ''Letošní sníh nás zaskočil.'' No co to k sakru je? :D Jak může silničáře v únoru zaskočit sníh? Pak brečí, jak nestíhají.. Asi čekají sníh v červenci, to by už nebyli pekvapeni? Grr! Ježiš, tohle asi nikdy nepochopím!!!



I pád na držku je pohyb dopředu..

6. února 2012 v 14:16 | Pradlenka |  Postřehy ze života
Je to tak.. Chyby k životu patří.. každý dělá chyby, nikdo nedostal návod jak správně a úspěšně žít. (a i kdyby ho někdo dostal, stejně by dělal chyby, protože většina lidí návody nečte, haha). Proto je důležité se z chyb poučit a v budoucnu se jim už vyhnout.. stejně přijdou jiné, nové..



I could really use a wish right now..

3. února 2012 v 21:27 | Pradlenka |  Postřehy ze života
Právě jsem si po sobě přečetla tento článek: http://pradlenkaa.blog.cz/1107/zakladka-stredni-a-ted-vejska .. a upřímně? Na chviličku jsem zapomněla dýchat.. to je už tak strašně dávno.. Teď už je ze mě vysokoškolák! Je to všechno tak strašně neuvěřitelné, ten čas, jak letí.. ty zážitky, co jsem od té doby zažila.. jak se změnil můj život, jak začínám dospívat.. Ano nikdy bych nevěřila, že to někdy přiznám, zvlášť takto 'veřejně a nahlas', ale je to tak.. Pozměnuji svůj život, životní styl, myšlení, začínám přemýšlet, zda by můj pokoj nevypadal 'lépe' bez toho plyšového medvěda, co mám na televizi.. Ale ještě je ve mně veliký kus dítěte.. mědvěd si dál hoví na telce. :))



Ony..

2. února 2012 v 18:03 | Pradlenka |  Postřehy ze života
Ony spí v našich vytahaných tričkách a trenkách- vypadají v nich roztomile. Ony mají rády, když je líbáme beze slov. Ony se neumějí prát a s námi se cítí v bezpečí. Ony usínají v tu nejlepší chvíli. Ony mají rády, když je hladíme po vlasech. Ony nás s nadšením tahají na nákupy a přitom vědí, že to nenávidíme. Ony mají rády, když je nosíme na rukou a přitom řvou ať je dáme dolů, protože jsou těžké. Ony vědí, kdy bude 147 rande. Vždycky chtějí, aby jsme se vrátili po 5 minutách po hádce. Pořád se nám hrabou v mobilu a žárlivě se ptají "A kdo to je?" Pokaždé čekají na sms na dobrou noc. Mají rády, když uklízíme v bytě, myjeme nádobí a vaříme večeři. Chodí do klubu s kamarádkami jen proto, abysme se o ně báli, žárlili a volali jim každou půl hodinu. Mají rády kafe do postele a sprchu ve dvou. Říkají o nás všechno svým kamarádkám. Ony nás chytají a zavírají oči, když koukají na horory. Zapínají hudbu naplno, běhají po bytě jen v tričku a kalhotkách a zpívají do kartáče na vlasy, když je nikdo nevidí. Ony vědí, že MY chlapy bez nich nemůžeme být..